Historie se může opakovat!

Můžeme si být jistí, že nedojde k měnové reformě, při které ztratí celoživotní úspory svou hodnotu? Můžeme si být jisti, že historie se nebude opakovat? Obzvlášt v čase předlužených států tvrdím, že si jisti být nemůžeme ani trochu.

V roce 1953 proběhla na našem území nepříjemná měnová reforma. Tato měnová reforma způsobila, že veškeré tehdejší úspory, vklady i hotovost ve "staré měně" se vyměnily v určitém poměru za měnu "novou". Čtyři dny po reformě bylo vyměněno 49 mld. starých korun za 1,4 mld. nových korun. To tedy znamená, že peníze byly vyměněny v průměrném poměru 35:1. V "nejvýhodnějším" poměru 5:1 bylo možno vyměnit částku do 300 Kčs v hotovosti a do 5 000 Kčs v případě bankovních vkladů. Čím více člověk měl ve vkladech, tím horší měl konverzní poměr. Zajímavé tedy je, že každý, kdo na to v té době měl, začínal po reformě maximálně s 60 Kčs v kapse a nějakými drobnými na vkladových účtech.

Zatímco veškeré úspory byly směněny v průměrém poměru 35:1, zboží bylo překonvertováno na nové "nižší" ceny pouze v průměrném poměru něco okolo 7:1. Cena zboží tedy nominálně poklesla 7 krát (co stálo dříve 100 Kčs, stálo po reformě 14,30 Kčs), zatímco úspory lidí poklesly průměrně 35 krát (kdo měl dříve 10 000 Kčs, měl po reformě na účtě v průměru 285,7 Kčs). Asi vám nemusím vysvětlovat, že jde o naprosto dokonalou loupež.

Tato loupež byla umocněna prohlášením den před uskutečněním měnové reformy z úst prezidenta Zápotockého, který veřejnost ujistil, že k měnové reformě nedojde. Mezi lidi totiž tato informace nedopatřením začala prosakovat.

Toto je pouhá historie. Kdo však nezná historii, je odsouzen k tomu si ji prožít znovu. Svět načal 21. století a ve své druhé dekádě zjišťuje, že je až příliš zadlužený. Zjišťuje, že sociální jistoty jsou až příliš nákladnou záležitostí a že stát se také nedá vykrádat do nekonečna. Jednoduše, že jednotlivé zadlužené státy stojí nad dluhovou propastí. Zvyšováním daní již stát neumí přivést do rozpočtu další peníze. A na výdajové stránce mu neustále rostou náklady za vypůjčené peníze, které utratil v minulosti a které si ještě ve větší frekvenci půjčuje dál. A jaký bude další průběh?

To, co nastíním, si v žádném případě nepřeji, aby skutečně nastalo. Nicméně to, jak se daná situace řeší, k těmto závěrům a dalšímu průběhu přirozeně směřuje. Centrální banky po celém světě tisknou neuvěřitelné množství nových peněz a nazývají tuto činnost pro neekonomicky vzdělané obyvatelstvo těžkým názvem "monetární expanze" nebo se naopak pokoušejí vystačit s pojmenováním "stimulace ekonomiky". Politické elity cítí potřebu, že je nutno něco dělat, protože obyvatelstvo se jim bouří. Ale stimulace ekonomiky zaprvé nepřináší onu stimulaci a zhoršují budoucí důsledky situace.

Obávám se, že ceny zboží časem díky těmto stimulacícm raketově vyskočí, dluhy se dostanou naprosto mimo kontrolu (tam už jsou dnes). A prostředkem, který se bude jevit jako zázračně jednoduchý, bude opět měnová reforma. Stát svůj dluh kouzelným proutkem "smaže" a s ním i úspory obyvatel, kteří se domnívali, že jejich úspory jsou v naprostém bezpečí. Kdo tedy zaplatí v konečném důsledku dluh? Samozřejmě věřejnost.

Své investice tedy zkuste zaměřit i na reálná aktiva (drahé kovy, nemovitosti, umění, podíly apod.), která vám zajistí potřebné bezpečí i v dobách tržních extrémů. Úspory alokovány výhradně ve finančních produktech mohou být velmi rizikovým počinem, jak nakládat s osobními financemi. Veškeré vklady v těchto produktech jsou totiž stále a jen penězi. Nejen finanční zasvěcenci (například George Soros) ale i samotné centrální banky si jsou možných rizik dobře vědomy a proto alokují část svých zdrojů do jednoho z typů reálných aktiv - drahých kovů.

Zejména pak buďte s úsporami na pozoru v době, když si někdo z mocných žádá vaši pozornost podobným prohlášením, jako pronesl v rozhlasovém vystoupení dne 29. května 1953 Antonín Zápotocký: "Naše měna je pevná a měnová reforma nebude. Všechno jsou fámy, které šíří třídní nepřátelé."

Bohužel nacházím až příliš mnoho paralel s historií, abych zůstal zcela bez obav a otázek.